V pátek 12. října 2018 bylo v rumburské Loretě (přesněji v klášterním kostele sv. Vavřince) k vidění představení Sestry z repertoáru studia FysioART.
Hanka Strejčková tak přestala být „jen“ varnsdorfskou záležitostí a pronikla i do Rumburku. Což nezůstane bez následků, protože po představení bylo oznámeno, že už je v přípravě nové, na míru psané představení, které by mělo mít premiéru v Loretě v září 2019.
Už jsem o této multifunkční režisérce psal tolikrát a viděl od ní toho, že bych se snad ani neměl nechat zaskočit. Čekal jsem, že to bude dobré a silné, ale ono to bylo ještě lepší a ještě silnější.
Také jsem psal o tom, že není jednoduché se vyjadřovat k něčemu, čeho se člověk stane součástí z opačné strany. Zdánlivě prosté kulisy + příslušenství jsme hodinu vynášeli ze dvou aut, řešilo se napojení do chatrných elektrických rozvodů, radili jsme, kde sehnat potřebné chybějící (řepa, větev, šrouby a matice)… A při tom všem jsem koutkem oka sledoval zkoušku, která mi potvrzovala dojem, že žádná dvě představení téhle workoholičky nemohou být a nejsou stejná.
Než jsme nadáli, začali chodit diváci, takže ztišit se, zhasnout, chvíli počkat, zde včas dorazí sestry, souputnice té, o níž je samotná hra.
O hře samé mohu těžko napsat víc, než se objevilo na FB Lorety:
Silný i dojemný prožitek a v očích slzy. To nám v pátek 12. 10. 2018 v klášterním kostele sv. Vavřince v Rumburku dala divadelní inscenace „Sestry“ podbarvená živou hudbou. Umělecké seskupení FysioART z Prahy odvyprávělo životní příběh řádové sestry Elišky Pretschnerové, která statečně čelila dvěma totalitám 20. století. Děkujeme. A těšíme se na září 2019, kdy má mít v Loretě Rumburk premiéru inscenace „Půlnoc v pohraničí“. Autorské představení z pera režisérky a herečky Hanky Strejčkové se inspiruje osudy skutečných postav z historie rumburského poutního místa a kapucínského kláštera.
Snad jediné, co se dá dodat, že se opravdu špatně fotí, když půlku představení nevidíte, protože brečíte…
Foto z jiného úhlu zde ->
