Poslední dobou není problém na vybrané akce upozornit, dojít na ně (když na ně nedorazíte vy) a zdokumentovat, problém je se poté stovkami fotek prokousat, vybrat ty koukatelné, vymyslet k nim pár písmenek a publikovat. Takže se zpožděním ke středě 24. dubna 2013, v níž se konala třetí z procházek projektu Společný cestovní ruch Bad Schandau – Česká Kamenice. Tentokrát naši turistickou skupinu doplnili i místní, a hlavně znalí. Tudíž i na těch nejprofláklejších místech nebyla nouze o nejrůznější perličky a poznatky.
Autobusem jsme se nechali dovézt na Prácheň, odkud je to jen kousíček k proslavené Panské skále, kde na parkovišti najdete dobře vybavené Informační centrum. Tudíž jsem celou cestu táhl plné kapsy nejrůznějších prospektů a map. Vodní hladinu pod varhanami brázdila hejna žab, sluníčko svítilo o sto šest a mě se nechtělo věřit, že ta budova na opačné straně louky, k níž směřujeme, se jmenovala „Nádražní hostinec“ proto, že jen kousíček od ní bylo nádraží, k němuž vedla trať z České Kamenice. Její část je dnes využívána v letním období pro muzejní provoz.
Procházíme Kamenický Šenov, dozvídáme se leccos zajímavého o historii i současnosti sklářství v tomto regionu, míjíme zachovalé i méně zachovalé faktorské domy i tovární objekty, sklářskou školu, muzeum skla, městské parky, povstalé z popela… Postupně se dostane až na nádraží již zmíněné sklářské lokálky. Odtud jsou vidět jedny z nejstarších sklářských provozů (v jednom z nich se prý natáčela i poslední řada Zdivočelé země). Po kolejích, na nichž se pro změnu prý točil nálet hloubkařů ve Tmavomodrém světě, pokračujeme zelenající se přírodou směrem k České Kamenici. Lépe řečeno k Zámeckému vrchu, jemuž vévodí zřícenina hradu. Výstup suťovým polem je slušný plicní trénink, nahoře funím jak tank, nicméně ještě překonávám dalších pár metrů celoročně přístupné dřevěné rozhledny.
Po svačinkové pauze nás čeká už jen sestup zpět do České Kamenice, kde od zástupců o.p.s. České Švýcarsko dostávám něco málo do soutěží pro vás, čtenáře Výběžku. Takže se můžete těšit, už brzy!
No a poslední společný jarní výšlap nás čeká 22. května 2013 (krom jiného na Růžák), takže si sežeňte dobré boty a hlídejte si kalendář.
