Ještě (zatím) naposledy bych se vrátil ke své návštěvě Domažlic. Jak jsem zmínil, v tamním muzeu je momentálně příležitostná expozice věnovaná historii místního zaniklého pivovaru, a tak to nějak přišlo, že jsem se s paní u pokladny o tématu zakecal. A skončilo to tak, že na mě vytáhla nádhernou publikaci s názvem Chodská pivovarská chasa aneb Pivovary a pivovárky okresu Domažlice. Že prý ji používá nejen jako zdroj inspirace, ale také kvůli tomu, že součástí historie vaření piva bylo mnoho obcí, které dnes už neexistují – a tahle kniha je kupodivu jedna z mála, která se povšechně věnuje i jejich dějinám. Tak nějak mi hned naskočila kniha Igora Heinza o hudební minulosti Šluknovska, která v rámci se dopouští podobného přesahu a v úvodu každé kapitoly popisuje širší dějinné souvislosti.
Co ale můžeme závidět, je existence domažlického Nakladatelství Českého lesa. Pokud se nepletu, kniha Igora Heinze si hledala cestu na veřejnost deset let. Majitel zmíněného nakladatelství Zdeněk Procházka se podle paní z muzea k radosti všech systematicky věnuje vydávání regionálních knih (web nakladatelství udává od roku 1991 kolem stovky publikací) a hlavně je majitelem rozsáhlého archivu, který využívá právě pro vydavatelské účely a poskytuje jej i autorům chystaných děl.
Ale zpět ke knize – formát o něco větší než A4, klasická pevná vazba, 188 stran na křídovém papíře, hustý a hutný text prokládaný řadou fotografií, několik stran fotopřílohy vyvedené v barvě. Autor, archivář Muzea Dr. Hostaše v Klatovech Jan Jirák popisuje takřka pět desítek pivovarů na okrese. Pomáhal mu zmíněný vydavatel a sběratel pivních suvenýrů Zdeněk Vejvoda z Podzámčí.
Zatím jsem knihu jen několikrát prolistoval a začínám jí číst, nicméně i na poněkolikáté jde o dílo úctyhodné, popisující dějiny piva od prvopočátku (to by se dnešní pivaři divili, jak pivo vzniklo a vypadalo), dějiny vaření piva na našem území a především pak historii jedotlivých míst okresu, s pivem spojenou. A závěr patří vyprávěnkám o výčepech a hospůdkách (včetně úryvků z černé kroniky o hospodských rvačkách) a výčtu osobností, které šířili pivní slávu Chodska po světě.
No a proč to sem tahám? To je vcelku jednoduché – jednou bych moc a moc rád v ruce držel podobnou knihu. Ani by nemusela zabírat celý okres Děčín, úplně by mi stačil Výběžek a těch jeho pár pivovarů. Jak je na tom ta parta, která vloni vystavovala ve Šluknově?
