Sice jsem slíbil, že hned ráno budu pracovat, leč člověk míní a život mění, takže jsem byl předběhnut a o velmi povedeném vystoupení Mňágy a Žďorp už tady informace je. Tudíž doplním něco málo informací o celém galavečeru z laického účastnického pohledu.
Na slavnostním galavečeru mezinárodního filmového festivalu jsem byl v neděli 6. května 2012 ve Varnsdorfském kině Panorama podruhé, letos se tu uzavíral 9. ročník (z toho je alespoň vidět, jaké má člověk kulturní mezery). Loni závěr vyšperkoval Čechomor, letos již zmíněná Mňága a Žďorp. Těžko hodnotit, kdo byl lepší. Ovšem lepší mi přišel průběh ceremoniálu. O rok dřív jsem totiž (přehlédnuvši sluchátka) zíral na pódium, kde neskutečně dlouhou dobu mně neznámí lidé mluvili řečí, z níž umím sotva tři základní slova, což byla dost otrava. Letos jednak moderoval Aleš Cibulka, druhak jsem některé z těch lidí na pódiu už poznával, treťjak veškeré cizojazyčné mluvení bylo okamžitě tlumočeno z první řady nahlas do naší mateřštiny. Takže i když jsem zaslechl hlasy, že je to pořád dlouhé a pro řadu návštěvníků nezáživné, s touhle částí jsem byl já osobně spokojen. Na pódiu se vystřídala celá řada porot, ale pramálo oceněných (většinou z nejrůznějších důvodů už odjeli nebo nestihli přijet), přes plátno proběhlo několik ukázek (od tradičního workshopového dílka přes ukázky z oceněných filmů) a jedna pozoruhodná ryba se dostala jako poděkování i majiteli kina. Návštěvnost porovnávat je těžké, snad bude stačit konstatování, že byla zase dost mizerná. Snad to můžeme svést na to, že v městě vyhlášených sociálních nepokojů má na lístek za necelé tři stovky málokdo.
Po slavnostní části „bonusový“ celovečerák. Minule to byl Czech Made Man, letos Můj vysvlečenej deník. Tady bych se přiklonil dost silně na stranu loňského roku. U nového českého komediálního výtvoru, stvořeného podle údajného knižního bestselleru, jsem se zasmál asi třikrát. Nevím, jak se u toho baví mládež, které to zřejmě má být určeno, když je to celé fake. Pravda, za mnou seděla skupinka, podle hlasu někde přes 30, kteří to zřejmě viděli už poněkolikáté a pořád se řehtali (hele, hele, teď, teď se vzbudí a nebudou mít kalhotky!). Název je stejný fake jako kniha, viditelné vysvlečení (tedy spíš náznak) se mihne dvakrát. Daleko víc jsem se pobavil nad recenzí Františka Fuky, a ještě daleko víc nad diskuzí u této recenze.
Mezitím na chodbě zaujal svou pozici festivalový dort (buď jsem neposlouchal, nebo to nezaznělo, tak nevím, jestli byl i letos od Dlaska) a plné rautové stoly. Zatímco dorazivší fotožurnalista (zdejší pan ředitel) oďobával z nabídky a zpovídal činovníky (pokud se nepletu, starosta, majitel kina a předseda kulturní komise), pódium už si chystala kapela. Selátko bylo výtečné, dort byl výtečný a uzeniny byly určitě od Vohnouta.
O kapele, jak zmíněno, už tu řeč byla, takže lze jen konstatovat, že ten čas od 18:00 do 00:15 utekl jak voda a za rok laskavě neseďte doma a zvedněte kotvy.
