Jak jsme několikrát dopředu upozorňovali, v pátek 29. března 2013 se na scéně objevil obnovený cyklus besed „Osudy“, tentokrát dorazila Jaroslava Panýrková.
I když došlo k několika nezanedbatelným inovacím, jedno zůstalo. Přestože se pořad přestěhoval z muzea do Městské knihovny Rumburk, přestože se změnila polovina moderátorského dua, kvalita je pořád stejná. Tedy vysoká… Jak to ten Filip Stojaník dělá, že dokáže uhranout takové osobnosti, to je mi záhadou. Věčná škoda, že cestu do sálu si našla jen cca třicítka posluchačů – snad to není tím, že by někomu chyběly buchty od Ester?
Po úvodní otázce na vzpomínky na dětství to skoro vypadalo, že na další otázky už ani nedojde – Jaroslava Panýrková sypala jednu vzpomínku za druhou, jména, data, historky a člověk zapomněl na čas. Program byl ale rámcově dopředu připravený, takže moderátoři tok vzpomínek usměrnili od druhé světové války přes filmové zkušenosti až k roku 1968 a jeho následkům, a řeč přišla i na znovuobnovení veřejného života po roce 1989. Těžko něco vyzdvihávat, já osobně si zapamatoval to, že ať už historie na kteroukoli dobu pohlíží jakkoli, ti, co ji žijí, na ni mohou mít úplně jiný názor – v každé době se chodí do tanečních a v každé době se holkám zapalují lýtka… Vždyť co prý bychom chtěli po pětileté holčičce při hodnocení světové války či po sedmnáctileté slečně, které se dostane k filmu, při hodnocení 50-tých let. Jenže po pravdě – ta dnešní žena ve svém vyprávění každou z těch dob dokázala popsat a ohodnotit poměrně jednoznačně…
Inu, příště neseďte doma a přijďte poslouchat.
