V šedém oprýskaném domě u světelné křižovatky v Rumburku se schovávají nenápadné dveře. Vedou do Kontaktního a poradenského centra WHITE LIGHT I. Když člověk zvoní na zvonek, má vtíravý pocit, kdo všechno už asi ty dveře použil. Drogově závislí na ně klepou často. Já jejich práh překročil z toho důvodu, abych se něco dozvěděl o fungování této instituce a abych se vyptal, co poslední týdny odhalování pěstíren a varen drog přinesly. foto: Jakub Trmal
Když procházím místnostmi K-centra, potkávám pár dobře známých rumburských postaviček. „No vida, i oni mají snahu se sebou něco dělat,“ probíhá mi hlavou. Usedám do křesla v ředitelně Vítězslava Jelínka a ptám se, jak to tady celé funguje:
Pane Jelínku, co vlastně K-centrum je a k čemu je to dobré?
Kontaktní centrum je zařízení, které nabízí služby aktivním uživatelům drog. Jsme tedy nízkoprahová organizace přijímající klienty podle sociálního zákona bez rozdílu rasy, náboženství a podobně. Aktivní uživatelé jsou takoví lidé, co berou drogy, je to jejich životní styl a ve většině případů s tím nechtějí přestat, nemají k tomu důvod. Máme také terénní program, který má za úkol vyhledávat uživatele drog. Kromě vyměňování injekčních stříkaček se tyto lidi snažíme dostat do K-centra, kde už se dá dále pracovat s motivací drogově závislých, prevenčními programy a podobnými věcmi.
Kolik tu pracuje lidí?
V současné době jsou to dvě terénní pracovnice a dva zaměstnanci K-centra. Je to bohužel jen do konce roku, pak už tu budou pouze dva lidi na obě služby.
To je taky jedna z důležitých věcí. V tisku proběhlo, že K-centru hrozí po deseti letech fungování zánik. Jaká je tedy teď situace?
K-centru v podstatě hrozí zánik už několik let díky krácení dotací ze státního rozpočtu a z rozpočtu Ústeckého kraje. My se snažíme nějakým způsobem psát projekty a spolupracovat se státní Agenturou pro sociální začleňování. Ve čtvrtek jdu na setkání starostů Šluknovska, kam mám připravené podklady o naší finanční situaci. Nedokážu odhadnout, jak to všechno dopadne, protože třeba teď nám už chybí přes 200 tisíc jen za letošní rok.
Kolik lidí využívá vašich služeb?
Za loňský rok to bylo kolem 200 uživatelů drog a asi padesát rodičů, kteří využívali poradenské a informační služby. Za rok jsme měli kolem 2800 kontaktů s lidmi, což průměrně vychází asi na deset návštěv za den.
Proč zrovna Šluknovský výběžek je místem s tak velkou drogovou scénou?
Už několik let upozorňujeme na tento vzrůstající problém, jenže až nepokoje dokázaly vyšším místům, že to tak opravdu je. Ústecký kraj je hned po Praze nejvíce problémovým územím. Způsobuje to asi přítomnost hranic, ale hlavně nezaměstnanost a sociální problémy.
Jsou tedy vůbec nějaké prostředky, které se dokáží s problémem drog vypořádat?
Tohle je v zásadě problém celé společnosti. Pokud policie objeví jednu varnu, tak si troufnu tvrdit, že dvě další vzniknou. Je to běh na dlouhou trať a bude důležité tu nastavit nějaké dlouhodobé preventivní programy, o což má město Rumburk eminentní zájem. Jde hlavně o primární prevenci na školách, to tady už nějaký čas velmi chybí. Jednorázové akce jako exkurze a besedy nic neřeší.
Změnila se nějak drogová scéna v Rumburku po nedávném odhalení pěstíren a varen drog?
Nezměnila se vůbec nijak. Uživatelé marihuany nejsou našimi klienty, protože nás vlastně nijak nepotřebují. Šluknovský výběžek je specifický uživateli pervitinu. Ostatní drogy jako heroin sem zanášejí jen na přechodnou dobu přistěhovalci z jiných koutů Česka. V poslední době nesledujeme žádné změny v počtech klientů, takže pro nás se tím nic nezměnilo.
Máte nějakou představu kolik varen nebo pěstíren je ve Šluknovském výběžku?
Takové věci my vědět nemůžeme, protože nejsme represivní složka jako je policie a nevyzvídáme, kdo dealuje či vaří drogy. Předpokládám, že takových míst je tu ještě hodně.
Proč k tomuto trendu inkriminuje vietnamská menšina? Čím to je?
Téma vietnamské menšiny zatím nemáme podchycené. Tyhle informace se k nám dostávají a my se na ně chceme zaměřit. Zatím se zdá, že Vietnamci převážně vyvážejí drogy do Německa a neposkytují je přímo tady v Česku. Je to pro ně velký byznys, protože v poslední době už nemůžou v tak velké míře pašovat alkohol a ani krámky už tolik neprosperují. Oni se jen přizpůsobili nabídce a je to teď pro ně skvělý kšeft.
Je to sice hloupá otázka, ale jak snadné je spadnout do závislosti na drogách?
Jak těžké nebo lehké je do toho spadnout, to se asi nedá říct. Ta závislost jako taková je vlastně kombinací více věcí najednou.Závisí to na spoustě okolností, na partě i na dědičnosti. Ovlivňuje to taky určitá životní situace a její řešení. V adolescentním věku je asi ten problém největší.
Jak je to s věkem vašich klientů?
Průměrný věk klientů je přibližně 25 let, ale to není směrodatné. Mladší experimentátory, co nemají problém sami se sebou, nemáme šanci zachytit. My evidujeme lidi, co už mají problémy a snaží se je řešit. Celorepublikově se udává, že uživatelé drog pomaličku stárnou.
Ono je už teď snazší dostat se ke drogám.
To určitě ano, my jsme začínali s cigaretami a alkoholem. Dneska hodně frčí marihuana, o které asi nikdo nemůže mít přehled, protože pomalu každý druhý s ní má zkušenost. I ten pervitin se teď nepředává jen mezi známými, ale je běžně k dostání na ulici. Většina lidí samozřejmě nezačne s nějakou těžkou drogou, prvním krůčkem je alkohol nebo cigarety. S tím ale my nic neuděláme a ani policie nemá takovou moc. K tomu by se musela změnit situace, která by prodejce od takových věcí odradila.
Kdyby se tedy zachytila distribuce alkoholu a lehkého kuřiva, pomohlo by to?
Zčásti určitě ano. Drogy se stávají módním trendem, který je normální a podle mladých vcelku neškodí. Co ale můžeme po adolescentech chtít, když doma mají rodiče, co si rádi dají skleničku a s úsměvem jí nabízejí i svým dvanáctiletým dětem? Jsou to pro mladé normální vzorce chování, což je potom těžké nějak změnit.
Slyšel jsem, že po školách chodí lidé, kteří si už těžkou drogovou závislostí prošli a teď vypráví své příběhy. Není tohle jediná účinná prevence?
Takhle to určitě není. Mládež v dnešní době ví o mnoho více než dospělí. Není možné jim ukazovat jen to špatné, když to sami občas zkusí, chutná jim to a nemají s tím problém. Řeknou si, že oni to mají pod kontrolou a jim se tohle nikdy nestane. Typy prevencí se musí kombinovat a jedině komplexní prevence může těmto věcem trochu pomoci.
Před návštěvou K-centra jsem žil v bludu, že sem zabloudí jen pár světlých případů a „káčko“ je jen jedna z dalších marných snah udělat něco s drogovou scénou ve Šluknovském výběžku. Spletl jsem se a při odchodu jsem si pomyslel, jestli sem někdy budu muset zabloudit i já.
