Jak všichni čtenáři serveru „vybezek.eu“ vědí, proběhl v pátek 15.3. 2013 na Fabrice v Doubici poměrně velkolepý koncert.
Spíše bez toho „poměrně“, to je jednoznačně „understatement“, abych to vyjádřil moderně. Teprve podruhé v dějinách moderní hudby tam vystoupil se svým novým projektem, nazvaným „Mantrodrom“, velkobubeník Pavel Fajt. Jestli máme v téhle zemi muzikanty, kteří tím, co dovedou, jak to dovedou, co dělají, jak tvoří a co publiku předávají, přesahují hranice našeho státu, tak Pavel Fajt a jeho spoluhráči jsou mezi nimi.
Společně s Robertem Fishmannem a Tomášem Reindlem zaplnili Fabriku nadzemskou a zcela mystickou hudbou, která vznikala „tady a teď“ souběžnou činností šesti rukou, šesti nohou a třech hlasů. Vlastně ty počty jsou ještě znásobeny zvukovými smyčkami, přehršlí efektů, „groovy“ a plochami zvuku, přihrávanými do toho všeho, nebo pod to všechno (jak se to vezme), z počítačů…
Kdo chtěl mít uši a mysl otevřené, prožil nějaké necelé dvě hodiny naprosto výjimečného zážitku s mezní (ve smyslu „hraniční“, „extrémní“, špičkovou“) hudební kulturou, které se nepřesně česky říká „alternativa“ (v případě Pavla Fajta ještě „alternativa z Brna“), jež ovšem ve světě nese názvy jako „World music“ či „Etno“ či „cross-over“ a podobně.
Nechci paušálně křivdit pátečním hostům „fabrického“ koncertu, nicméně dobrá polovina z nich nejspíš považovala tu stovku, kterou za koncert zaplatila, za jakési „odstupné“ nebo „odškodné“, které jim dávalo právo obtěžovat skutečné posluchače nesmyslným kafráním, štěbetáním, postpubertálním přikvikováním a hraním stolního fotbálku (!!!). O trochu hlasitější, než mládenci, byly tentokrát mladé ženy, které patrně těmi zvuky, jež vyluzovaly, chtěly upoutat zájem a získat přízeň místních samečků. Snad se jim to i podařilo, aby ten kvikot nepřišel nazmar. Jen to, že jsem starý a líný mi zabránilo jít se za tu světovou muziku zanikající v pokleslém kvikotu porvat, protože vzhledem k jejich mladosti a napařenosti (vším možným), bych jistě dostal přes držku jako nikdy předtím…
Znám z dějin a z knížek, že géniové to neměli nikdy lehké. V pátek mi bylo líto, že když se nějaký ten génius objeví i v tomhle krásném, leč zapadlém kousku světa, nedokážeme mu (jim) připravit přiměřenou atmosféru. No nic, je nutné dodat, že chlapcům na pódiu to nevadilo. Odvedli perfektní výkon, potěšili ty, kteří se potěšit chtěli a projevili přání objevit se tu znovu…
Rozhovor s Pavlem Fajtem se na „vybezek.eu“ brzy objeví a tady si můžete poslechnout (skutečně na místě zaznamenanou) jednu ze skladeb, které v pátek zazněly,
{saudioplayer}mantra.mp3{/saudioplayer}
(díky, Pavle!)
