Rok se s rokem sešel a v ke Kocourovi dorazily v sobotu 16. března 2013 davy. Ba přímo veledavy…
Chvílemi mi to připadalo, že i samotné organizátory zaskočil zájem návštěvníků. Podle posledních zpráv se na Zimní Čtverec prodalo cca 1200 vstupenek. Ovšem nelze k tomu říct nic negativního – osobně jsem nezaznamenal žádné problémy, ať už s jídlem či pitím, s toaletami, nebo s organizací akce…
Do pivovarské arény jsem dorazil krátce po zahajovací 15 hodině, to už si na pódiu svého vystoupení užívali mládežníci z kapely Branches. Tou dobou se ještě všude dalo volně procházet a světla bylo plno. V sousedící menší hale lavice a stoly, na stěně plátno s přenosem dění ve vedlejší aréně, a hlavně výčep. Sem se uchylovala část posluchačů při technických pauzách mezi jednotlivými vystoupeními. Někteří ale vypadali, že tu snad proseděli celý koncert.
Časový harmonogram vcelku vycházel – druzí hráli Sklap (z Děčína, nepletu-li se), třetí Lovosičtí Steelfaith, čtvrtí nastupovali Zeitgeist ze Sebnitz. Kvalita vystoupení, počet lidí a hlasitost nezadržitelně stoupaly, fotonů ubývalo stejně jako míst, z nichž by bylo možno pohodlně fotit. Při poslechu tvrdé metalové němčiny a sledování třepajících se hlav a hrozících pěstí jsem tak nějak začal uvažovat, jestli ti na pódiu nebo ti pod ním někdy řešili cosi takového, jako jsou Benešovy dekrety a mají strach z vracení majetku…
Vrchol večera se nezadržitelně blížil, známých a leckdy nečekaných tváří přibývalo (starostka Mikulášovic mi důrazně kladla na srdce, abych nezapomněl na Velikonoční jezdce) a na pódiu řádili Krleš. To už se v hale takřka nedal udělat volný krok. Před očekávaným vystoupením Tří sester naběhla banda ramenáčů, rozestavila se v mezeře mezi pódiem a zábranami, další servisní personál hlídal cestu ze zákulisí i samotné pódium. Ne že by toho nebylo třeba, někteří takřka tekutí fanoušci se dožadovali pozornosti a chtěli si se členy kapely „přátelsky popovídat“, z druhé strany to ovšem znamenalo silné omezení pohybu a výběru místa, odkud bylo možné pořídit alespoň nějaké fotky. I když tou dobou jsem stejně po celém dnu jen tak tak stál na nohou a bolest v zádech mi občas bránila v jakémkoli prudším pohybu.
Z pódia se řine jedna pecka za druhou, po cca 60 minutách první odchod. Přídavek několika písniček, postupné opouštění pódia a definitivní konec. V programu je ještě Metallica revival a V.A.R., já ale běžím fotit předávání dárku Fanánkovi a poté raději domů. Všude plno aut, dokonce tu kličkuje autobus! A pak že prý lidi nikam nechodí…
A protože jsem nefotil zdaleka jen já, tak ještě něco čočkou Marka Douši:
