Představení Zločin v posázavském Pacifiku, se kterým do Varnsdorfu přijela spojená divadla Kalich a Mladá Boleslav, připomíná ze všeho nejvíc školní akademie na téma tramping a počátky kinematografie v Čechách s tím rozdílem, že tady si své party užívají opravdoví herci a že si inscenátoři vyhráli s každým detailem. Navíc všichni zúčastnění dobře hrají na hudební nástroje a zpívají. Stejně nadanou školní třídu bychom asi těžko hledali.
Téměř tříhodinové pásmo písní z třicátých let, překvapivě spíše swingových než trampských, je pospojováno řídkým příběhem — oslí můstky se tomu říká — a na jevišti jsou využity všechny divadelnické fórky na které si vzpomenete (namalované a otáčející se pozadí za jedoucím vlakem, pruh látky jako řeka, zpomalení pohybu spolu se zpomalenou hudbou, stínový souboj s divočákem … atakdále). Ve finále to ale nepůsobí nijak rušivě, spíš tak nějak nostalgicky a roztomile a i když některé vtípky jdou tak trochu za čáru, představení si drží svou úroveň a (naštěstí) nikdy nedojde na takzvané „utírání si huby židlí“.
Přes svou poměrně nadstandardní délku uteče jako voda a konec konců spíš potěší.
