Když jsem v úterý večer vypínal televizi, na obrazovce drtil Aleš Háma nějakého šťastlivce otázkami v Taxíku. Za půl hodiny už tentýž nahatý herec ležel přede mnou v posteli a připravoval se na báječné divadlo, ve kterém s ním excelovala Tereza Kostková. Představení Frankie a Johnny se na rumburské Střelnici opravdu vyvedlo.
Skvělá výprava zaujme diváka hned na začátku. Propracovaný pokoj malého New Yorkského bytu vypadá velmi pěkně a hlavně promyšleně. Jak se říká, dokonalost tkví v detailech, takže třeba jen pověšené přívěsky na poutku vytváří velmi autentický dojem. První scéna diváka naprosto odzbrojí, jelikož se odehrává v posteli za úplné tmy a sálem se nese jen hlasité oddechování. Dialog se rozbíhá až ve chvíli, kdy je akt lásky dokončen a milenci si rozsvítí.
Divadelní inscenace je založena jen na dvou hercích, kteří se převtělili do kolegů z jedné řecké restaurace. On jako skvělý kuchař a ona jako hbitá servírka. Slovo dalo slovo a domluvili si rande, které skončilo u ní doma. A právě tam začíná děj, který se odehrává na divadelních prknech. Postupem noci si odhalují svá tajemství a poznávají, jak dva velmi podobní lidé mohou mít tolik odlišného.
Aleš Háma alias Johnny mě velmi příjemně překvapil. Věřil jsem mu každé slovo a dokonce i jeho výborně zahranou životní pózu muže, který hodně ztratil, mnoho ví, ale i přesto si zachovává svou přímočarost a optimismus. Skvělá gesta a přesvědčivé dialogy s Terezou Kostkovou, které se čas od času snaží o myšlenkový přesah. Teď se dostávám k servírce, která od života už hodně snesla a není připravená na změnu svého života v podobě přítele. Do té doby jsem si myslel, že mi jako herečka nesedí, ale tentokrát jí role opravdu vyvedla. Tak trochu ,,hloupou“ holku zmítanou životem zahrála perfektně a o nějakém přehrávání nemůže být ani řeč.
Příběh ubíhá hbitě a hlavně na sebe navazuje. Skvěle napsaný text má hlavu, patu i pointu. Závěrečné scény dají divákovi pochopit, že i zcela obyčejné lidi dokáže láska s vášní naprosto pohltit. Po dlouhé době jsem viděl opravdu kvalitní představení, které si mojí pozornost udrželo od začátku do konce.
Pár fotografií od Jakuba Trmala:
