Ne, že by to byla nějaká novinka. Dokonce je o tom natočený celonárodně kultovní seriál „Pat a Mat“ či „A je to!“. Ano, řeč je o packalství. Což o to, v tom seriálu je to takové, jak to říct, milé, zábavné a neškodné.
Dva troubové prostě a zároveň geniálně popletou cokoli, co je napadne a na co sáhnou. Divák se může „řezat“ smíchy, protože mu to samozřejmě připomíná příhody z vlastního života, popřípadě příběhy, co si chlapi vyprávějí s hurónským smíchem po hospodách. Zamyslíme-li se o trochu více a hlouběji, smějeme se při tom seriálu za a) sobě, za b) celonárodnímu zvyku pojebat cokoli, čeho se dotkneme. A to teď myslím naprosto vážně a jaksi všeobecně společensky.
Vzpomínám si, že v devadesátých letech, když se tehdy ještě u nás „budovala demokracie“ (na což už jsme, zdá se, rezignovali), to jeden ze zahraničních dopisovatelů popisoval právě velice podobným způsobem. Autoritu zahraničního novináře používám proto, abychom to nezaměňovali za prostou národní sebeironii. Bylo to cosi ve smyslu, že se mu vlastně líbí (?!?!?!?), jak jsou „Češi“ sice národ chápavý a učenlivý, ale dokážou prostě ke každé dobré věci, která mu je jaksi nabídnuta poučenějšími demokratickými systémy, přidat nějaký ten svůj vlastní „nápad“, vlastní „vylepšeníčko“, vlastní „variaci“. Je to na jednu stranu „hravé“ a „půvabné“, na stranu druhou to pravidelně pozmění původní dobrý úmysl v pravý opak. Vznikly tak řady paskřivých zákonů, nařízení, rozhodnutí a postupů, s nimiž se pak občané i legislativa musely nějak vyrovnávat, mnohdy dodnes neúspěšně.
Tuhle starou historku připomínám proto, že v poslední době zaznamenávám kolem sebe řadu příkladů strmícího packalství, které se (zdá se) stalo nějakou normou. Zářným a řádně buranským příkladem budiž listina, na níž prezident svým podpisem stvrzuje prezidentský slib. Veřejnost si v televizním přenose mohla povšimnout, že je v textu zabudován prohřešek proti spisovnému jazyku – místo „nejlepšího“ (vědomí a svědomí, či co?) tam stálo jen „nejlepší“. Prostě to nebylo vyskloňováno a prezident to musel posléze podepsat ještě jednou, aby to vůbec bylo právoplatné (i když se jedná jen o archivní záznam).
Jenže ono to má ještě jakousi meta-rovinu. Celá ta češtinsky spatlaná listina je přece zároveň také historickým dokumentem. Nežádám, aby ten list vypadal jako Zlatá bula sicilská, ale přijde mi, že by mohl být alespoň vyveden hezkým a slavnostním písmem, s jehož výběrem a grafickou úpravou si někdo (ne Pat, nebo Mat, ale skutečný expert) dá kus práce. A napíše jí třeba i ručně – jistě se v téhle zemi najdou lidé, kteří to dovedou. Ale to u nás nejde, my se musíme koukat na listinu, kterou někdo v kanceláři pomocí MS Wordu splácal ze dvou nevhodných typů písma, dal tomu pár různých velikostí, nakřivil to do kurzivy a přidal „tučnost“. No, tomio teda vyndej!
Končím, i když bych mohl pokračovat do nekonečna (zákon o přímé volbě hlavy státu a jeho prováděcí nařízení, reforma výplat sociálních dávek, registr vozidel,…), popřípadě do té doby, než bych si to tady sám „pojebal“…
