Samotné naanimování Čtyřlístku je vcelku povedené. Postavičky vypadají věrně a hýbou se docela přirozeně. Snad jen výrazy ve tváři jsou občas velmi nelogické a nedá se z nich nic vyčíst. Když se například Piňda zlobí, tak vás to nutí zamyslet se, jestli máte ve chvílích naštvání pusu do ,,O“. Slovem ,,nelogický“ bych ale mohl vystihnout hodně částí filmu.
Děj příběhu je zbytečně překombinovaný a i když jsem se snažil dávat celých 90 minut pozor, tak jsem některé věci opravdu nepochopil. Mnoho záležitostí je tam naprosto nesmyslných, nevysvětlených anebo jsou to naprosté nonsensy, které se ani pohádce nedají odpustit. Hlavní dějová linie se točí kolem Čtyřlístku, krále Rudolfa II., kamene mudrců a cestování časem. Funguje tu princip: co se může zkazit, nechť se zkazí.
Nejhorší věc, která zfilmovanému Čtyřlístku ublížila nejvíce, je product placement. Na Wikipedii se píše, že product placement neboli umisťování produktů (a tudíž sponzorů), je forma skryté reklamy. V tom případě se tu o této věci nedá vůbec mluvit, protože reklama je zde zcela nepokrytě zobrazena a často hraje důležitou roli v příběhu. Jedním z největších hrdinů je kocour Pribináček, který si vesele jezdí na kole a rozváží Pribináčky po domech. Následně se snaží sbalit Fifinku, ale tím jeho role nekončí, v průběhu filmu se objeví ještě mnohokrát. Paní pošťačka s obrovským logem České pošty či bobíkovi plné kapsy lízátek Chupa Chups jsou už potom jen drobnosti. Dílo dokoná přípitek ,,rychlými špunty“, které jsou podle Fifinky zaručeně bez alkoholu.
Takové věci do pohádky určitě nepatří. Po odchodu z kina už budou děti naprosto přesně vědět, co jíst, pít a mlsat. Navíc jim Fifinka poskytne lekci ve flirtování a o pár minut později ukáže svoje kalhotky. Čtyřlístek ve službách krále má svoje světlé chvilky, ale určitě by si taková legendární věc zasloužila lepší zpracování.
Ani zběsilá kamera nedělá režisérovi Michalovi Žabkovi dobré jméno. Tvůrci scénáře mají sice dobré nápady a občas se to na plátně také projevilo (například když se volalo králu Rudolfovi na Ludolfovo číslo), ale přílišná snaha, aby děj rychle odsýpal, filmu jen uškodila. Jednu pochvalu mám schovanou na závěr a to pro Ondřeje Soukupa za jeho hudbu. Je to jedna z mála věcí, co se opravdu povedla.
