Je to takhle: Nový Bor objíždím po obchvatu, vždycky si řeknu jenom „město skla,“ a frčím do Prahy, anebo z Prahy. Poslední dobou ale z různých zdrojů slyším, že Bor znovu ožívá, že řemeslo, které ho proslavilo se vrací, že Bor začíná být in.
Pravidelní čtenáři tohoto webu vědí, že jsme tu byli na sklářském sympoziu, a že tu také kolektiv Kolektivu upekl šaty pro Blanku Matragi. Tenhle čtvrtek (21/2/2013) byla v huti sklárny Ajeto ohlášená sklářská show, na které se představily hvězdy amerického sklářství Preston Singletary, Dante Marioni. Po hodině a půl práce na huti vyrobili Havrana, který podle posledních zpráv zatím chladne v temperovací peci.
Ředitelka sklářského muzea Daniela Prokešová nám sdělila, že dílo zůstane v Novém Boru, a protože Američané odlétají do jiných krajin, konečná úprava pískováním na sebe nechá (možná) několik let čekat.
Protože se jednalo o veřejnou a inzerovanou akci, byla huť plná diváků, kteří, jak předpokládám, byli převážně od fochu. Já sám jsem tam pouze fotografoval, a jediné sklo, o kterém mám nějaký přehled, jsou objektivy na foťáku, se kterým jsem se tam snažil zejména vyhnout srážce se skláři, abych se neproslavil tím, že jsem ten, který rozbil dílo složitě foukané, hlazené, zapalované, hašené a pečené neobratným pohybem fotobrašny.
Nepřeceňuju se. Znám se.
Snažil jsem se při práci poslouchat výklad moderátora, ale zachytil jsem pouze útržky, nicméně to, že se jedná o poněkud jiný způsob práce jsem slyšel.
Požádal jsem tedy skláře, kantora a kreslíře Jana Vobra o alespoň stručný výklad.
„Ona ta práce samotná zase až tak jiná není, je spíš taková ‚hravější‚,“ říká. „Americké sklářství nemá tolik propracovaný systém výuky od středních škol až po školy vysoké jako u nás, ale učí se na spíš na universitách. Na spoustě universit.
Je tam celá řada malých hutí, u nás bychom mluvili o ‚garážovém provozu,‘ kde je možné vyzkoušet kdeco.
Know how mají hodně od nás, protože tam čeští skláři přednášeli a učili.“
Když se ptám na samotný postup práce, dozvím se, že „Američané používají trochu jiné historizující techniky.“
Ne že bych byl úplně mimo, ale trochu ano.
Každopádně si jakousi představu o práci amerických sklářů můžete udělat z fotografií, na Havrana se po dopískování kouknout, a my se zatím pokusíme o sklářství a jeho technikách naučit něco víc.
Rozhodně jsme v Boru nebyli naposledy.
