Abych si trochu odpočinul od takřka denního ježdění pro prachy do Prahy, vzal jsem na víkend pozici doprovodu Výběžanských velvyslanců na dvojvýstavě v Lysé nad Labem (Regiony České republiky 2013 + Stavitel 2013).
Část expozice patřila Čokoládovně MANA Krásná Lípa, sociální podnik, druhá část patřila propagaci značky Českosaské Švýcarsko – regionální produkt (MAS Šluknovsko). Zahajovalo se v pátek 15. února 2013 dopoledne, končilo v neděli 18. února 2013. Pokud to v Lysé znáte, pak vpravo ve velké hale stavební materiál, okna, dveře, technika, tepelná čerpadla, solární panely, odstraňovače vodního kamene, postele, struhadla na zeleninu, Postřižinské pivo, maďarské klobásy a škvarky, a tak podobně. Vlevo ve sníženém přízemí soutěž stavebních řemesel – školní družstva tu zápolila v oborech instalatér, zedník a truhlář. Jaké to překvapení člověk zažije, když najednou na cedulce čte Družstvo 10 – VOŠ a SŠ Varnsdorf… Jak kluci nakonec dopadli nevím, protože jejich sobotní vyhodnocení se natáhlo až čertvíkam přes zavírací hodinu.
Pro nás nejdůležitější prostor horního patra levého pavilonu patřil expozicím, představujícím některé regiony republiky. Povětšinou střední Čechy, ale třeba také Tepelská vrchovina, Českobudějovicko nebo Zlínsko. Mezi nimi pár vydavatelů knih, výtvarníků, stánek Policie ČR nebo Českých drah a taky kafe. Pátek dopoledne školy, odpoledne senioři. V sobotu se mezi seniory a sběratele letáků přimíchaly i rodiny na procházce. No a v neděli šílená bída, první vystavující začali balit už po obědě, kolem 15:00 už byla půlka pryč a než jsme pobalili zbytek čokoládových bonbónů, byli jsme v hale v 17:00 poslední.
Co říct k těm třem dnům? Že člověka strašně překvapí, když řada lidí přesně ví, kde je České Švýcarsko a Šluknovský výběžek, ptá se na konkrétní místa a továrny a nikdo, NIKDO z nich se nezeptal na nějaké demonstrace a neměl strach k nám jet. Že spousta lidiček vzpomínala, kdy a proč tu někde u nás byla a jak se jim tam líbilo. Že je až dojemné, když důchodci z kapes vytahovali rybičku, aby nám ukázali, že tu novou nepotřebují, protože ta jejich za korunu sedmdesát ještě pořád slouží a chodí s ní dodnes na houby. Že je člověku hloupé, když vedoucí seniorských turistických klubů chtěli materiály o tom, co u nás je k vidění, aby si k nám mohli naplánovat výlet, a těch pár letáků a pohledů, co jsme měli sebou, zmizelo během pátečního dopoledne. Že jsou mezi lidma hrozné rozdíly, když někdo z ceny za jeden bonbón z belgické čokolády div neomdlí a druhý nakoupí tři balíčky po deseti kusech. A že je milé potkávat lidi, které už odněkud znáte. Třeba majitelku expozice lidových krojů, která tu byla propagovat chystaný květnový rekord v počtu najednou paličkujících krajkářek a krajkářů (účast a zpravodajství plánujeme).
Teď už jen doufat, že někdo opravdu přijede a nerozutíká se po lese.
