Tedy poslední dny života Ježíše Krista. Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá Sobota. Spočineme li posledním pohledem na něčem co tvořilo samotný počátek, vracíme se k němu později spíš váhavě a on se mění v melodii stále více nepřesnou. Až budou letošní Velikonoce předestilovány časem, nikdo neuvěří, že se tak krásné věci opravdu staly. Zelený čtvrtek to byly obřady v kostele a pak sederová večeře v čajovně.

V Zadní zemi měly Velikonoce dlouhou tradici a krásné zvyky (přálo se stromům, zvířatům, na koních se jezdilo, z radosti ze Vzkříšení Krista do vzduchu se střílelo…) Institut slaví letos poprvé od konce války se vzpomínkou na ty, kteří už tady slavit nesmí.
Zelený čtvrtek, sederová večeře. Právě při ní použil Ježíš dvou obyčejů: obyčej lámání chleba a obyčej třetího poháru, což je dodnes středem mše svaté. Ta večeře je podobná naší štědrovečerní, ale je hezčí, je to večeře s příběhem a s taškařicemi pro děti, pije se víno, láme se nekvašený chléb, jí se pečený beránek, zelenina, hořká pasta charoset, pečená vejce… K tomu se čtou příběhy ze Starého Zákona o tom, jak byli Izraelité zachráněni o velké noci z Egypta, zpívají se žalmy.

Teda: našel jsem ještě na youtube tři videjka o tom (ne)slavném bourání Bytexu od Radka Vohryzka. Tady jsou:

Jak se má divadelní ředitel v malém pohraničním městě na severu?
Má se dobře. Děkuji za optání.