Málo knížek mám tak očtěných, jako Vonnegutovu Grotesku. Vracím se k ní často a kdyby písmena trpěla čtením, zbyly by už jenom čisté stránky, ale bylo by to jedno, protože některé pasáže znám zpaměti.
Musím taky říct, že ji pro mě první přečetl režisér Petr Lébl, který byl tehdá vlastně, stejně jako já, jenom klukem, ovšem klukem geniálním a dokázal ji zdramatizovat a zahrát se souborem Jelo.

Všichni, kdo mají v knihovničce vyhrazenu alespoň jednu poličku regionální literatuře, by měli zbystřit pozornost.

Mladá, kompetentní, vzdělaná a jenom maličko cynická žena se vzdá práce u zavedené mezinárodní organizace a vstoupí do jiné, aby prožila v jejích strukturách rok v Kosovu. Náraz na byrokratickou hradbu, náraz na kosovskou realitu a pohled na to všechno „odspoda“ to je kniha Totál Balkán.

Mám tady hromadu knih a nevím, kterou dřív, ale protože je (zrovna) tak hezky a nemusí se (zrovna) topit a slečny i paní (zrovna) se tváří tak přívětivě, šáhl jsem po Větším lexikonu pro zamilované, který sepsal Jiří Suchý.

Když „onemocníte“ knihami, těžko se to léčí. Každá další kniha zhoršuje váš stav a způsobuje, že se byty zmenšují.
Trošku to možná mohou vyléčit čtečky, přesto ale papírová kniha má pořád zvláštní kouzlo a může to být třeba paperback. Když ale držíte v ruce krásně vypravenou knížku, na kvalitním papíře s kvalitními reprodukcemi, je to pořád jiný level.
A když je i text samotný kvalitní a – jaksi – hutný, jsou to Vánoce.

Psali jsme tu na jiném místě o závodu psích spřežení a cyklistů, který se jezdí v Orlických horách, o závodě Šediváčkův long. Inspirace k tomuto závodu přišla z Ameriky, z Aljašky, kde na začátku minulého století hromada dobrodruhů zkoušela najít štěstí a zlato na těžko přístupných nalezištích. Jejich cestu drsnou a jenom těžko představitelnou divočinou absolvují novodobí dobrodruzi každý rok počátkem jara při akci, pro kterou se ustálil název Iditaroad.

Letadlo se dostane do prudkých turbulencí a kapitán hlásí cestujícím: „Situace je vážná a může nám pomoci jedině Bůh.“ Jeden z cestujících nerozumí a tak mu překládá vedle sedící kněz: „Kapitán říká, že nám není pomoci.“

Vypadá to jenom jako vtipná hláška, ale něco na tom možná bude. Autorem téhle sentence byl Anthony de Mello, jezuitský kněz a psychoterapeut, který se narodil v indické Bombaji (1931) a zemřel v New Yorku (1987).

Není divu, že muž s takovýmhle přístupem to neměl jako kněz jednoduché v rámci církve svaté, a nynější papež Benedikt XIX., ještě jako Joseph Ratzinger varoval, že: „tyto pozice jsou s katolickou církví neslučitelné a mohou způsobit vážnou újmu!“

V těchto dnech se má v knihkupectvích objevit knížka „100 x Poklop“ známých to autorů kreslených vtipů Karla Klose a Luboše Pospíšila. Vydalo ji nakladatelství Logo Fogo.