gabriela bloguje
„Zeptám se vás na otázku,“ upozornila mě reportérka a přistrčila přede mne mikrofon. „Jak se vám žije v blízkosti Romů cikánského původu,“ pokračovala v rozhovoru a přitom překvapeně pozorovala, jak se začínám potutelně usmívat. Jak by ne, pobavila mě totiž svými výrazy „Zeptat se na otázku“ a „Romové cikánského původu,“ a nechtěně tak přispěla do mé sbírky pleonasmů.
Ti, kteří vědí, co jsou pleonasmy, mi jistě dají za pravdu, že oba „exempláře“ potěší srdce každého jazykovědce. Těm ostatním jsem dlužna vysvětlení.
Pleonasmy jsou příklady nadbytečného hromadění slov podobného významu, které většinou vznikají nechtěně a bez záměru. Prostě jen tak, mezi řečí. Snad právě proto si na ně nedáváme pozor a zahlcujeme jimi náš písemný i slovní projev.
gabriela bloguje
Když nevíme, co říkáme, aneb jak se v Česku daří pleonasmům
Rekonstrukcečásti zahajovací řeči na výstavě "výběžanské demošky", kterou pronesla Gabriela Doušová (ostatní řeči se nezachovaly)
Téměř stovka fotografií vystavená v doubické Fabrice, připomíná letošní bouřlivé léto ve Šluknovském výběžku tak, jak je svými fotoaparáty zachytilo deset novinářů - fotografů.
Snímky jsou nabité atmosférou demonstrací a sociálních nepokojů a při pohledu na ně se nelze nezeptat, k čemu to všechno vlastně bylo?
Co je tohle za sloučeninu?
Rumburští středoškoláci v minulých dnech na vlastní kůži poznali, jaká je politika potvora. Někdo jiný, v jiném městě, někdo kdo nezná a ani nechce znát jejich názory, přání a touhy, jim svým rozhodnutím vytvořil problém. Bohužel, vyhnout se mu nemohou, nemohou ho ani řešit a mohou ho (alespoň podle těch nahoře) jen snášet.
Dáreček
Málokomu a málokdy se stane, aby jen tak, z ničeho nic, dostal na ulici od cizího člověka dárek. Mě se to stalo - u nás v Rumburku.
Onehdy z čista jasna, přitočila se ke mně před cukrárnou Venezia korpulentní Slovenka, Zalovila v kabele, vytáhla růžovou krabičku a razantně mi ji natlačila do břicha: „Panička, nate, tu mate parfem. Zadarmo. Vy ste taká pekňučka a dobručka. Vezmitě,“ naléhala neznámá dárkyně. Odmítla jsem. Napadlo mě totiž, že se chce zbavit kradené věci. Ale ženština byla neodbytná, zalovila znovu v kabele a vylovila krabičku modrou. „Vezmitě panička, parfém pro mamičku. Všechno zadarmo. Nič za to nechcu,“ ujišťovala mě a přidala i krabičku zlatou a zelenou.