Ve čtvrtek 26. března 2015 proběhla další z návštěv bledulových lokalit. A protože já bych to těžko napsal lépe, požádal jsem autorku textu pro KČT Krásná Lípa o svolení použít její text (mé doplňky a komentáře v závorkách). Před jedenáctou hodinou s napětím očekávám příjezd vlaku v Dolním Podluží a přemýšlím, kolik lidí se na mě asi vychrlí. Divoké fantazie vystřídá realita – dva kousky (inu, asi se začíná projevovat přetlak akcí, únava a taky trochu to počasí). Po zodpovězení otázek, proč kdo není, se pídíme po stoprocentní jistotě, a tou je Ivo. Než stačí Mikša dokončit vyzvánění, už se řítí zpoza rohu (to je tak, když se člověk spolehne na to, že se autem dostane všude včas). Vzhledem k tomu, že jsme jen čtyři, mraky se hnaly a po včerejšku jsme taky trochu uťapkaní, tak přijímáme nabídku a necháme se odvézt až na hranice.
Vyrážíme za naším cílem, přičemž obdivujeme všude přítomnou velikonoční výzdobu různého druhu a shodujeme se, že i ta nejkýčovitější je vlastně hezká třeba jen svou barevností, když je zeleň zatím velmi nesmělá. Přestože míjíme známá místa, opět nás zaujme každý starý portál, upravené zahrádky a malebnost celého městečka (ať už se vykládá o tom, že se Sasíci mají v rámci Německa špatně, pořád je neuvěřitelně rozeznatelné překročení hraniční čáry od nás k nim). Takřka na konci obce jsme nad rozkvetlou loukou bledulí s potěšením konstatovali, že proti loňsku se rostlinky krásně rozrostly a rozprostřely do větší šířky. Z obdivování nás vytrhlo pár ovčích maminek, které se přišly pochlubit mláďátky tří různých velikostí.
Cestou zpět jsme zabrousili do postranních uliček, které nás dovedly ke kostelu – bohužel byl zamčený, tak jsme si prohlédli přilehlý hřbitov. Ten nás překvapil svojí rozlehlostí, stylem uspořádání a úpravou, kterou u nás neznáme. Z našich vycházek tolik oblíbená „nábližka“ nám nachystala i pohled na rekonstrukci, a to velmi gruntovní, podstávkového domu a nabídla ještě i několik zahrad bělostných koberců bledulí. Také jsme si všimli, jak i pár metrů nadmořské výšky, a tudíž i teplotní rozdíl, se projevil na kondici květů – níže v obci už místy odkvétaly. Naskytla se nám i možnost žasnout nad tempem zahradníků, kteří sázeli keříčky macešek a kamkoliv jsme se hnuli, už se to veselilo barvami.
Měli jsme štěstí, že nepršelo, a svou vycházku jsme zakončili ve známé hospůdce PS chata. Ivo nás opustil za dalšími povinnostmi po konzumaci česnečky – necháme si vyprávět, jaký to mělo ohlas – (naštěstí žádný, na zastupitelstvu města jsem si sedl dostatečně daleko), i my jsme si nacpali bříška a spláchli oběd dobrým pivem. Protože jsme byli první zákazníci, byli jsme ještě odměněni porcí zmrzliny a to byla ta sladká tečka (sakra, že já hlupák jsem odešel dřív). A protože nakrmený tvor zleniví, využili jsme opět nabídky a nechali se odvézt k vláčku.
Shrnuto – účast malá, ale veselá a strávili jsme společně velmi vydařený den a těšíme se na další. Takže, Mikšo, díky moc a jen tak dál.
Ilona Řechtáčková
